PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD

Hnanice - Šobes

Zde jsou virtuální prohlídky, zdroj www.virtualtravel.cz :

http://www.virtualtravel.cz/satov/znojmo-znovin/vyhled-na-vinici-sobes.html

Vinice Šobes

V hlubokém údolí Dyje, v samém srdci Národního parku Podyjí, leží na úbočí skalního ostrohu v meandru řeky jedna z nejstarších a patrně nejlepších vinic evropských vinařských poloh – ŠOBES. Za své vynikající vlastnosti vděčí šobeské víno právě ideální poloze vinice, ležící v nižší nadmořské výšce na prosluněném jižním svahu, chráněném ze severozápadu i severovýchodu proti větrům. Zvláštní význam má i řeka Dyje, která vinici obtéká, teplé dny a chladnější noci, mlhy a nakonec i kamenitá, kyselá hlína na rulovém podkladě, která přes den nasává sluneční teplo a v noci je zase intenzivně vyzařuje. Zdejší mikroklima se podobá podmínkám například na Rýně či v údolí francouzské Rhony.

Přestože první vinice v tomto požehnaném vinařském kraji údajně založili už římští legionáři, viniční trať Šobes, ověnčená superlativy, je dodnes onou pověstnou třešničkou na dortu. Zkrátka navštívit Znojemsko a nevidět Šobes by byla chyba a zvlášť v letních měsících, kdy přímo na vinici otvírá firemní stánek Znovín Znojmo, a.s. a vy máte jedinečnou šanci ochutnat v půvabném autentickém prostředí některá šobeská vína, někdejší klenoty hodovních tabulí moravských knížat i českých králů. Zajímavostí je obraz Šobesu na zámku Konopiště z roku 1820 , kde je německy napsáno: „Pohoří Šobes ve znojemském kraji, kde roste nejlepší moravské víno .“

Něco z historie Šobesu:

Při návštěvě Podyjí vnímáme intenzivně krásy přírody, starobylé architektury a vinohradů. Tento ojedinělý zážitek bezpochyby umocní návštěva Šobesu. Ne všichni si však uvědomí, na jak významném a starobylém místě se právě nacházejí. Řeka Dyje soužila vždy jako významná komunikační trasa a podél ní a jejích přítoků člověk postupně pronikal do nových oblastí a zakládal svá sídla. A tak se před několika tisíci lety stalo, že se první prospektor či skupina osadníků dostala až sem a od té doby dodnes toto místo člověk neopustil. Lokalita byla objevena panem Rudolfem Štorkem z Podmolí a na jeho podnět navštívil v roce 1973 archeolog Jiří Říhovský, který zjistil i stopy po opevnění a uvedl lokalitu do odborné archeologické literatury. Rozsáhlé terénní zásahy a existence pohraničního pásma zamezily možnost podrobného zkoumání lokality.

Po roce 1989 se však o celý prostor začínají zajímat nejen specialisté, ale i archeologové amatéři. Vyvrcholením odborného zájmu o tuto lokalitu byl záchranný archeologický výzkum ÚAPP Brno v roce 2000.

Hradisko Šobes se nachází na levobřežním, výrazném ostrohu řeky Dyje, v nadmořské výšce mezi 250-330 m n.m.. Nejstarší zjištěné osídlení náleží do průběhu mladší a pozdní doby kamenné. ( 4900 – 4800př.n.l.) Poněkud intenzivnější přítomnost člověka na sklonku 5.tisíciletí př. N.l. (přelom mladší a pozdní doby kamenné ú dokládá několik desítek zlomků keramiky a řada kamenných nástrojů, které náleží závěrečným fázím kultury vs moravskou malovanou keramikou ( 4200 – 4000 př.n.l.). První rozkvět osídlení na Šobesu nastává nedlouho poté, v období staršího eneolitu ( pozdní doby kamenné ). Lid kultury s nálevkovitými poháry (4000-3600př.n.l.) zde zakládá výšinné, snad opevněné sídliště. Jeho existenci dokládá keramika, mezi níž vynikají zlomky šálků s výzdobou tzv. brázděného vpichu. Inventář je doplněn celou řadou nálezů štípané a broušené industrie (sekery, drtidla, zrnotěrky). Vynikající je především soubor šipek do šípů a škrabadel, vyrobené pravděpodobně z opálů od Čížova, rohovce typu Krumlovský les nebo radiolaritu. Za unikátní lze považovat přední část hliněného modelu sekeromlatu s plastickou a vhloubenou výzdobou. Jedná se o pravní takový nález z území Moravy a můžeme ho přiřadit k ojedinělým snad kultovním předmětům tohoto období.Po určité časové prodlevě se s následným osídlením setkáváme až ve starší době bronzové, konkrétně kultuře únětické (1900-1800 př.n.l.). V průběhu mladší a pozdní doby bronzové byla celá třinácti hektarová plocha osídlena kulturami velatickou a podolskou. Právě tito osadníci zde na přístupové šíji od Podmolí budují silné opevnění, které můžeme i dnes v terénu dobře sledovat. Tvořil jej mohutný val a minimálně jeden příkop vytesaný do skály. Zbylé okraje ostrohu byly pravděpodobně opevněny dřevěnou palisádou. Vnitřní členění hradiska , zcela jistě významného lokálního centra správy, řemesel, obchodu a obrany se již bohužel nepodaří zjistit. Při výzkumu v roce 2000 se i přesto podařilo odkrýt část půdorysu nadzemního dřevěného domu o velikosti 5 x 10 m. Uvnitř domu se nacházela pec s hliněnou kopulí a zahloubený objekt, v němž byly nalezeny i drobné zlomky jantaru, dokládající obchodní kontakty s Baltem. Terénní pozorování jsou doplněna stovkami archeologických nálezů, z nichž největší část tvoří keramika. K důležitým nálezům patří hliněné přesleny, mezikruží či závaží ke tkalcovským stavům a doklady metalurgické činnosti ( bronzová jehlice, vlasová ozdoba, slitky bronzu ). Z archeologické situace vyplývá, že v určitém momentu bylo hradisko zničeno lokální katastrofou v podobě velkého požáru. Tato událost byla příčinou postupného snižování intenzity osídlení hradiska. Doposud získané nálezy dokládají výjimečnost a důležitost této lokality v průběhu celého pravěku až do novověku, což nepochybně zvýrazňuje její současnou výjimečnost jako vinohradnické polohy.

Příroda Šobesu

Šobes patří k několika přírodně nejcennějším lokalitám národního parku Podyjí. Řeka zde tvarovala údolní krajinu od pozdních třetihor erozí žul, jež náležejí k tzv. Dyjskému masívu. V horní části ostrožny jsou půdy na kyselém skalním podloží jen mělké a vysychavé, což přispívá k výskytu zakrslých, teplomilných, rozvolněných doubrav. Na sídlištní lokalitě níže v údolí jsou zachovány hlubší půdy na spraších. Přestože je lokalita již velmi dlouho ovlivněna přítomností člověka, je unikátní druhovou pestrostí rostlin, hmyzu a plazů. Najdeme zde sedm druhů dubů a teplomilné keře, jako dřín, višeň mahalebku, jalovec, řešetlák počistivý a skalním celokrajný. K zajímavým a vzácným rostlinám patří kosatec dvoubarvý, kakost krvavý, či třemdava bílá. Z velkého počtu unikátních druhů hmyzu jmenujme jen nápadné druhy motýlů: jasoně dymnivkového a pestrokřídlce podražcového, brouků _tesaříka obrovského, tesaříka broskvoňového, roháče obecného a zlatohlávka skvostného a síťokřídlých : pakudlanka jižní. Na Šobesu žijí všechny naše druhy užovek. K řece vázané užovka obojková a užovka podplamatá využívají kamenné zídky v době rozmnožování. V okolí zídek loví též teplomilná užovka hladká a náš největší a nejvzácnější had užovka stromová. Častým obyvatelem skalek a kamenných teras je nádherně zbarvená ještěrka zelená. Poblíž šobeské enklávy hnízdí výr velký, krkavec velký, dudek chocholatý a strakapoud prostřední.

Informace o Šobesu : „vinice Šobes v NP Podyjí“ , Znovín Znojmo, a.s.

AKTUÁLNÍ AKCE PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKY