Zemřel křtinský farář Tomáš Prnka.Bylo mu 87 let.
30. 3. 2013
Zemřel křtinský farář Tomáš Prnka. Bylo mu 87 let
Emeritní farář Tomáš Prnka byl velmi skromný člověk, který značnou část svého života spojil se Křtinami. Autor: DENÍK/Jan Charvát
dnes 10:42
Křtiny – Na Velký Pátek ve 22hodin zemřel emeritní křtinský farář Tomáš Prnka. Bylo mu sedmaosmdesát let. Potvrdil to farář ve Křtinách Jan Peňáz.
„Na Květný pátek sloužil svou poslední mši. Následující den jej odvezli do nemocnice a včera v pátek večer zemřel," uvedl Peňáz. Ten s ním naposledy mluvil ve Fakultní nemocnici Brno na Zelený čtvrtek. „Pan Prnka měl poslední dobou zdravotní problémy, za poslední rok byl pětkrát v nemocnici," doplnil křtinský farář. Předběžně se podle něj počítá s tím, že pohřeb bude příští sobotu ve Křtinách.
V Prnkovi podle Peňáze odchází legenda, člověk, který výborně rozuměl lidem a měl velkou zásluhu na opravě křtinského poutního chrámu Jména Panny Marie. Barokní skvost postavený podle plánu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela bývá označován za Perlu Moravy. „Měl ucelenou koncepci oprav kostela. Jeho myšlenky nám budou chybět," řekl Peňáz.
Rodák z Uhřic na Hodonínsku Tomáš Prnka přišel do Křtin v roce 1973. Letos v prosinci by tak oslavil čtyřicet let své duchovní služby v městysu.
Prnka: Sebekrásnější kostel je bez lidí k ničemu. Vím to od první mše
Emeritní farář Tomáš Prnka byl velmi skromný člověk, který značnou část svého života spojil se Křtinami. Autor: DENÍK/Jan Charvát
9.12.2012 06:22
Křtiny /ROZHOVOR/ - Emeritní farář římskokatolické církve Tomáš Prnka slouží ve Křtinách bezmála čtyřicet let. Za jeho působení se podařilo opravit tamní chrám Jména Panny Marie. Barokní kostel označovaný také jako Perla Moravy. Šestaosmdesátiletý Tomáš Prnka je sice již ve výslužbě, ale stále slouží ve Křtinách mše, oddává novomanžele a křtí děti.
Šestaosmdesát by mu hádal málokdo. Vypadá totiž stěží na pětasedmdesát. Emeritní křtinský farář římskokatolické církve Tomáš Prnka má stále spoustu energie. I když už je ve výslužbě, stále oddává novomanžele, křtí děti nebo slouží mše. Když je potřeba, sedne do auta a jede za věřícími po okolí. Nejen mezi místními je uznávanou osobností. Ve čtvrtek uplynulo devětatřicet let od jeho příchodu do mariánského poutního místa ve Křtinách na Blanensku. „Před třemi lety jsem se na důchod vůbec necítil. Letos jsem však dost marodil. Tak doufám, že pod stromeček dostanu na příští rok víc zdraví," říká Prnka.
Čím jste chtěl být jako kluk?
Můj starší bratr byl kněz a já k této životní cestě a poslání také směřoval. Už jako kluk jsem ministroval v kostele a začal navštěvovat chlapecký biskupský seminář v Brně na Veveří. To byla vlastně taková příprava na povolání kněze. Po válce, v roce 1945, jsem odmaturoval na klasickém gymnáziu v Brně. Mohl jsem sice pokračovat ve studiu například filozofie, bavila mě latina a řečtina, ale já se rozhodl pro kněžství.
Na kněze vás vysvětili ve čtyřiadvaceti letech. O čtvrt roku později jste už však narukoval k Pomocným technickým praporům. Tedy k jednotkám, kde tehdy komunisté soustředili pro režim nepohodlné lidi. To musela být pro vás ledová sprcha, že?
Nastoupil jsem pátého září v Mimoni, pak nás přesunuli do Milovic a později na Šumavu. Nikdo vlastně nevěděl, jak dlouho tam budeme. Byli jsme totiž v první vlně pétépáků. Všichni říkali, že jsme do Vánoc doma. Nakonec jsem si u pétépáků odkroutil čtyřicet měsíců. Byli jsme tam samí kněží a bohoslovci.
Jak jste přežil více než tři roky „převýchovy" plné psychického teroru? Denně jste musel slyšet, že jste pro režim nepohodlný a že s vámi zatočí.
Zvládl jsem to jenom díky práci a víře. Jak se říká, všeho do času, Bůh na věky. Čtyřicet měsíců ale bylo velmi dlouhých. Žili jsme v izolaci a pořádně nevěděli, co se děje. Psychicky to bylo velmi náročné, ale fyzické násilí jsem nezažil. Ovšem pořádnou dřinu ano. Dělali jsme od rána do večera. Na stavbách a v lese. V dolech naštěstí ne. Komunisti si totiž asi mysleli, že kněží nedokáží tvrdě pracovat. Jenže u nás doma jsme pracovali na poli pořád, takže na lopotu jsem byl zvyklý.
Pronásledoval komunistický režim někoho z vaší rodiny?
Nikoho od nás nezavřeli. Ale bratra nasadili do dolů v Ostravě.
Vy jste měl těsně po „vojně" na kahánku v Oslavanech, kde jste působil jako kaplan. Státní bezpečnost si přijela pro tamního faráře Slámu.
To je pravda. Říkali, na toho ptáčka, kaplana Prnku, si také pěkně posvítíme. Jako bývalý pétépák jsem tam ale faráře dělat nemohl, neměl jsem totiž důvěru. Tak mě nadřízení nakonec přeložili do Ivančic, kde jsem sloužil.
Jako duchovní jste poté působil na mnoha místech, až jste zakotvil ve Křtinách, kde žijete dodnes. Ve čtvrtek uplynulo od vašeho příchodu devětatřicet let. Proč se vám dostaly právě Křtiny tak pod kůži?
Křtiny jsou poutní mariánské místo s bohatou historií. Pro mě měly a mají silný duchovní podtext. Když jsem ale měl přebírat farnost ve Křtinách, byl jsem na rozpacích. Tehdy mě totiž zrovna velmi trápily průdušky a nevěděl jsem, zda to zvládnu. Pobyt v tak obrovském chladném kostele. Jenže shora přišel dekret. A u nás se poslouchá. Tak jsem nastoupil.
A dostal nelehký úkol. Pokusit se postupně nechat opravit barokní křtinský chrám. Kostel Jména Panny Marie, Perlu Moravy.
Už před prvními Vánocemi v roce 1973 jsem domlouval klempíře v Kroměříži na opravu střechy a práce postupně přibývalo. Docela se mi hodily zkušenosti z galejí u pétépáků. Vidíte. Nakonec je vše zlé na něco dobré. Myslím, že za těch skoro čtyřicet let se nám podařilo chrám docela slušně opravit. Snažili jsme se také oživit myšlenku na dostavění ambitů a kaple svatého Josefa podle původních Santiniho plánů. Podařilo se nám získat pozemky, ale na projekt chybí peníze. Jednalo by se o desítky milionů. Já už se toho zřejmě nedožiji. Škoda, bylo by to takové pěkné završení mé životní cesty.
Ve Křtinách se za vašeho působení podařilo sestavit také unikátní zvonohru.
Na tu jsem velice pyšný. Má třiatřicet zvonů. Všechny jsme je postupně dostali darem. Každý ze zvonů přitom nese jméno některého světce. Zvonohru u nás pouštíme dvakrát týdně. A také při svatbách a křtech.
Od koho jste zvony získali?
Oslovili jsme rod Manoušků z naší farnosti, kteří odlévali zvony v Praze. Pochází z Habrůvky ze křtinské farnosti a otec Petra Manouška chtěl pro Křtiny zvonohru udělat již v roce 1946. Podařilo se mu však ulít pouze dva zvony Marii a Antonína. S první várkou zvonů jsme ale měli problémy. Dílnu i s modely zvonů totiž v Praze kompletně vytopila velká voda v roce 2002. Prvních patnáct zvonů tedy nakonec vyrobili v nizozemském Astenu. Požehnal jim tehdy apoštolský nuncius Diego Causero. Dalších dvanáct zvonů pak přibylo v roce 2007. Tehdy jim žehnal brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Před dvěma lety doplnilo zvonohru dalších šest zvonů, to bylo v roce, kdy jsem slavil šedesát let vysvěcení na kněze. Na jednom ze zvonů mám k tomuto výročí poděkování.
V Březině se podařilo za podpory farníků postavit v devadesátých letech kostel.
Místní jsou na něj hrdí. Kostel se totiž podařilo postavit z darů farníků a poutníků. V Bukovince jsme zase nechali postavit sakristii a upravit interiér včetně lavic.
Ve Křtinách jste odsloužil nepočítaně mší, oddal a pokřtil spousty lidí. Mezi nimi i známé osobnosti. Na koho vzpomínáte?
Oddával jsem například televizního sportovního redaktora Pavla Poulíčka. Byl to moc pěkný obřad.
Před šesti lety jste herci Bolku Polívkovi pokřtil při soukromém obřadu syna Františka. Tehdy kolem toho ale byly velké emoce. Dva roky poté jste navíc jako křtinský farář skončil. Vystřídal vás mladší kolega. Řada lidí si to spojila právě s křtem Polívkova syna. Jak se k tomu postavili místní lidé?
Měl jsem už dvaaosmdesát let a musel počítat s tím, že odchod do důchodu může přijít každým dnem. Bylo to rozhodnutí nadřízených a já ho respektoval. S křtem nijak nesouviselo. Byl jsem moc rád, že jsem ve Křtinách mohl zůstat na vejminku na faře a být místním ještě nějak užitečný. I když přiznávám, že tehdy jsem se na to, odejít do důchodu, ještě necítil, ale nezatrpkl jsem. Podpora místních, kteří se za mě postavili a sepsali petici, mě však velmi zahřála u srdce.
Někteří věřící vám však nemohli odpustit, že jste Polívkovi pokřtil nemanželského syna. Je to tak?
Bolkovi jsem pokřtil i syna Vladimíra. Já se na to dívám jinak. Vezměte si, kolik se v dnešní době křtí dětí, jejichž rodiče nejsou sezdáni. Když někdo přišel se žádostí o křest, snažil jsem se mu vyhovět. Samozřejmě určité mantinely musí být. Lidem spíš tenkrát vadilo, že byl kostel zavřený a na obřad nemohli. Ale to přece rozumný člověk pochopí, že chtěli mít soukromí.
Sledujete politiku a současné korupční aféry?
Na zprávy se dívám denně v televizi, čtu noviny. Korupční aféry se mi samozřejmě nelíbí. Příležitost prostě dělá zloděje. To se však neděje jen u nás.
Co říkáte na to, že komunisté mají u nás stále větší vliv?
Jak se říká, nepřítel je silný, protože my jsme slabí. Pravice nedokázala lidi oslovit a pošpinila se právě korupčními aférami. Lidé jsou zklamaní a otrávení. Nevědí, komu věřit.
Jak se díváte na diskutované téma církevních restitucí?
Podle mě se měl církvi majetek vrátit hned po revoluci v devadesátých letech. Společnost by to přijala mnohem klidněji než nyní. Teď kolem toho planou velké vášně. Je otázkou, jak se církev k restitucím postaví a s majetkem naloží. Já zastávám názor, že majetek a peníze rozdělují lidi.
Je vám šestaosmdesát. Přesto pořád vypadáte velmi vitálně, kde čerpáte energii?
Moje maminka byla čiperná až do svých devětadevadesáti let. Mám to asi po ní. I když jsem v důchodě, pořád se snažím něco dělat a hlavně být v kontaktu s lidmi. V létě zahrádka, procházky, teď v zimě spíš knížky a křížovky. Mše však pořád sloužím, i křty a svatby. Letos jsem ale měl velké zdravotní problémy a nemohl se pouštět do žádných větších akcí. Tak snad na příští rok dostanu pod stromeček toho zdraví víc.
A pořád také řídíte auto.
Z řízení strach nemám a bez auta bych se neobešel.
Co vám dělá největší radost?
Když je kostel plný lidí. To je pak nejkrásnější. Kostel může být celý pozlacený a osázený drahokamy, ale bez lidí je k ničemu. Tohle jsem si říkal už při mé první vánoční mši ve Křtinách v roce 1973. A platí to pořád.
Autor: Jan Charvát
|
|
|
|
|
|
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
