Virtuální realita proráží do domovů - 3D podlahy v bytech
Jakpak je to aktuálně s virtuální realitou?
Ukončují se poslední práce na brýlích, které dokážou do vám známého a současně viděného prostoru vsadit virtuální prvek, který můžete otáčet, hrát si s ním jako by byl skutečný - vyvíjí hned tři firmy, z nichž nejznámější jsou Microsoft a Google. Teenageři i dospělci buší do herních klávesnic před prohnutými rychlými monitory a paří hry ve virtuálních světech s nejvýkonnějšími grafickými kartami - a tato realita je již nyní tak věrná, že dokáže zhypnotizovat a vtahnout na řadu hodin denně. V tu dobu nejsou v našem světě plně, ale odevzdávají svou vitální energii do jiného, fantazijního prostoru - ten může být pro člověka atraktivnější než svět, v němž se nachází hmotné tělo.
Herní opojení nemusí vyústit v závislost, míra je různá - ale zeptejte se alkoholika, zda pije: odpoví, že pijí všichni.
Vzhledem k tomu, že již nyní, když píši (Martin Ronge) tyto řádky, se napojuji na tyto paralelní prostory, mám k nim jasně definované pocity na svém těle. Pocity, které mi cíleně zobrazují jemné energie již více než 30 let říkají toto: v celé přední části se rozprostře jakási mlha, jasně je cítit přebití hlavy - čela, ale ještě intenzivnější pocit je v podbřišku a na solárním plexu - tlak a současně expanze jakoby zevnitř, ale jasně ohraničená. Na hranici hrudníku a krku je jasně oddělená linie, jakoby krk byl jinak zásoben než ostatní tělo. Prostor štítné žlázy je zdůrazněn. Celkově dochází k rozvrstvení jinak poměrně rovnoměrně pociťované energie těla, zdůrazňují se oči, čelo, krk, solární plexus a podbřišek, přičemž poslední dvě jmenované úrovně jsou překryty mlhovitým pocitem úzkosti, možná u někoho až strachu. Pramení ze vstupu do úrovní, na něž nemáme svoje nástroje - máme je jen půjčené a jsou jen namalované, nejsou vlastní. Ve skutečnosti vytváříme další vrstvu, která nás vzdaluje od přítomnosti - pro mnoho lidí díky neřešeným mentálním programům tíživé. Celkový pocit mi není příjemný a v tomto režimu se necítím standartně dobře. Navíc přetrvává určitou dobu po změně soustředění a kompenzačních mechanismech, má setrvačnost - která právě v jakémsi omámení umožňuje vytváření závislosti, propojení jednotlivých hracích úseků do plynulého proudu.
V popisu, který jsem podal, tak nějak chybí srdce - jsou posíleny ostatní úrovně, především v horní části těla - a jim odpovídající zrcadlové úrovně 2-6, 3-5, ale srdeční úroveň, z níž pochází veškerá energie našeho života - je upozaděna, překryta. Zvýrazněna jsou centra, která mají spíše specifikační účinek, hlavní zdroj a harmonizační vstup je překryt. Toto uspořádání může vést postupně k nevyváženostem, které mohou vyústit napřiklad v deprese. Nicméně odolnější jedinci nemusí pocítit mnoho - a někteří mají přímo za úkol jít tudy a otevírat dveře. Na druhé straně pozor na to, kdo to doopravdy je.
Nevyrovnanosti nejlépe srovnáme v kontaktu s přírodou, která má nejsilnější vzory harmonie. Kontakt se Zemí, Ohněm, Vodou a Vzduchem.
Když se podíváme například na tyto podlahy, možná málokdo by chtěl bydlet podobným způsobem, bez pevné půdy pod nohama, s obrazem v mysli jiným, než vnímají jeho smysly. A přece to tak ve skutečnosti je. Ze srdce promítáme svět kolem sebe a naše smysly podřízené hmotnému zrcadlení ukazují přesný opak. Z tohoto pohledu jde vlastně o krok vpřed - a současně vzad, protože bez dokonalého zvládnutí fyzické reality nás naše fyzické tělo, tak dobře uzpůsobené k práci ve hmotné úrovni, neomylně vrátí z výšin zpět. Zatím jsou 3D pohledy v podlaze jen experimentem, který čeká na příslušnou úroveň vědomí. Pozor na to, aby byl člověk skutečně zralý pro tyto technologie - příslušná úroveň vědomí musí držet krok a spíše předstihovat než zůstávat pozadu. Část lidí se vždy bezhlavě vrhne do pokusu, a část to stojí existenci.
Neméně důležité jsou tyto trendy pro děti: pokud nechcete, aby vaše dítě vyrostlo v neurotika, regulujte citlivě dobu, kterou stráví u počítače a snažte se předkládat autentickou - skutečnou přírodu a vést dítě ke vztahu k našemu světu, nikoli ke světu pomyslnému. Současně jej neodřízněte od vrstevníků: je krátkozraké zakázat vše, aby se dítěti něco nestalo: jakmile se dostane k zakázanému ovoci, přecpe se jej. Směrujte a využívejte autoritu v přirozených mezích: zachovejte hierarchii v rodině i společnosti, stavějte a bořte hranice, aby dítě dostalo pevné vzory a jasně vědělo co má v které situaci dělat a mějte vždy na paměti, že je to dítě, ne nástroj bezduchého drilu, ani beztvárná hračka bez pravidel. Příklady táhnou a navíc - malé děti nemají svou zátěž, ale zobrazují své rodiče, otevírají zavřené brány ve vztazích dospělých partnerů.
Zdroj obrázků: http://mp.weixin.qq.com/s?__biz=MjM5NjkyNzA4MQ==&mid=211544796&idx=6&sn=7b26e6bd51002ffbc155884cd146f1c9&scene=0#rd
https://www.youtube.com/watch?v=9PylgPNi6wg
Jaký je závěr? Virtuální realita může být nebezpečná. A nemusí nutně. Řada lidí má problém obstát a zvládnout své úkoly již v tomto našem fyzickém světě. Část z nich utíká do jiných realit. Představte si zastávku, na ní 10 lidí, 9 se dívá do displeje telefonu a datluje nebo telefonuje. 10 se na ně dívá. Je divný. Není to zvrácené? Jako kdyby atomizace jedinců lidské společnosti byl technologický plán. Izolovat a lépe ovládat? Kdo ví?
Textová část je šiřitelná s uvedením autora a uvedením plného odkazu na web www.personalnibiodynamika.estranky.cz . Děkuji - Martin Ronge
Personální biodynamika ...
... průvodce Vaší transformací
Náhledy fotografií ze složky Cesty po energeticky zajímavých místech
