PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD

 Link uvedený dole je odkaz na naše události v roce 1989. Jistě asi většina lidí alespoň na chvíli zapochybovala o tom, zda vše proběhlo spontánně. Říká se zde, že události byly zinscenovány a řízeny v předem připravených kolejích. Cítím, že to tak bylo. Pokud to přijmeme, znamená to, že nikomu nemůžeme věřit? Podle mého názoru je to složitější. Jako osoba Martin Ronge nevidím jen manipulaci. Pamatuji se, jaká byla atmosféra rozrušení a nadšení a jak jsme se semkli všichni. S obavami i nadějí. Byl jsem v té době velitelem vojenského útvaru a na můj pokyn jsme vyvěsili státní vlajku vlajku jako symbol podpory Občanského Fóra ještě předtím, než přišel oficiální pokyn z velení. Možná někdo nastavil scénář. Nikdo mi ale nevymluví, co jsem v té době cítil. Obrovskou sílu spojení s ostatními, nejistotu a bouřlivou radost. V Praze jsme měli svoje raněné, i svoje provokatéry, kteří rozdmýchávali konflikt, na obou stranách. Důležité pro mne je, že nebylo zraněno mnoho lidí, bral jsem to jako zázrak, jak jsme z toho vyklouzli. Na Ukrajině se děje totéž: Evropská a světová politika licituje s mocí a složitě vyvažuje situaci. Nechtěl bych být na místech těch, kteří to vedou, přetlačování mezi USA, EU, Ruskem, Ukrajinou, protože je to těžká pozice, ve které dotčené skupiny částečně chtějí a částečně musí být zapojeny, pokud chtějí ovládat situaci. Podle mne je podstatné to, že nebudou umírat další lidé, situace se uklidní, dojde k novému, uspokojivému , rozdělení moci a priorit vládnoucích skupin a k přepojení Ukrajiny na nový směr, více do Evropy, více k sobě, k odpovědnosti za svá rozhodnutí, která doposud dělala skrze stínovou vládu snad Moskva...totéž co u nás, jen ukrajinsky jinak, protože jsme stejní a přitom jsme jiní. Beru si z té situace hlubší pochopení toho, co se stalo u nás, protože teď jsem schopen vidět tehdejší situaci v zrcadle dnešních událostí na Ukrajině jinak. A současně přeji normálním lidem tam tu radost, která z toho vzejde a ten posun, který je čeká (přestože u nás spousta lidí brblá, že za socialismu bylo lépe, pro mne to tak není, ta změna byla nevyhnutelná, protože socialismus vycházel sice z krásných předpokladů, že jsme si všichni rovni,ale neuvažoval o individualitě a o tom, že jakmile došlo k přerozdělení moci po nástupu KSČ k moci po druhé světové válce, ke znárodnění v roce 1948, z dělníků a vůdců odporu proti původnímu kapitalismu se postupně začali stávat noví zakuklení kapitalisté, dělnická šlechta, která začala využívat svou moc a teprve hledala hodnoty, které pravá šlechta a vládnoucí osobnosti dávno před nimi měly..). A bude to pro ně hodně těžké, ale inspirativní a rozvíjející- a tohle je dobré, proto se to děje. Vždycky v našem světě někdo tahá za nitky: my volíme přibližné typy svých politických zástupců, aby to dělali za nás. A pak nadáváme, když se nechovají podle našich představ. Jenomže oni zrcadlí nás, nemohou si dělat, co chtějí. Jen to tak vypadá. A změnit situaci můžeme jedině korekcí nás samých, té druhé strany zrcadla. Proto je důležité Ukrajině posílat lásku a radost a pocity štěstí, i když to část lidí zvenku vyhodnotí jako spolčení naivních hlupců odtržených od reality. Protože někdo odtržený od života může být a vypadá, že není a - a naopak. Věci jsou často jiné, než vypadají. Sebeuvědomění každého člověka je jiné, je třeba dát lidem svobodu -  a současně rámec, v němž jsou schopni ji žít - a umožnit jim spojit se a současně být každý sám za sebe, aby mohl růst a rozvíjet se.Podle mne tohle se děje na Ukrajině, stejně jako se to dělo v Bosně, na Balkáně, u nás, v Polsku, v Sovětském svazu, v Africe - všechno je v pohybu.