PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD

Jan Santini Aichel vytvořil nádherné dílo, Křtiny jsou jednou z jeho částí. Vyznačoval se citem pro místo a dokázal pracovat s jeho přirozenou silou a tvarovat ji pomocí stavby tak, aby byla ještě bližší lidem a prospívala jim.

Křtiny mají úžasné přirozené vyzařování, které je symetrické v mužské i ženské složce, je bohaté a nádherné. 

Každé výjimečné místo má svou přirozenou sílu, své správce a své obyvatele. V tomto případě jsou správci kněží, protože objekt patří církvi. 

V katolické energetické síti, mohu - li ji tak nazvat, jsou poutní kostely šlechtou, jejich energie je výjimečná. 99% všech kostelů bylo postaveno na energeticky bohatých místech , která byla používána a uctívána již v předkřesťanské době. Místa byla církevním svěcením pozměněna, jejich energie tvarována stavbou kostela, zprvu románského stylu, později ostrou a čistou gotickou linií, přes barokní šíři až k dnešním, novodobým, často železobetonovým moderním "zázrakům", které vypadají někdy jako stylizované  strohé kosmické lodi. Dá se říci, že křesťanství má velmi silný paprsek o poměrně velké síle, který je dogmaty ořezán ve frekvenční šíři. Ten, kdo chce porozumět, porozumí. Není to špatně, je to silné, jemné a táhne to jedním směrem - monotematické. Křesťanství je u nás nejrozšířenějším náboženstvím a je to tak správně. Jinak by to tak totiž nebylo, svět není náhodný.  To ale neznamená, že uvnitř církve je vše v pořádku - jsou to lidé jako my ostatní, chybují a snaží se obstát před sebou i ostatními, jako každý - a ne vždy se jim to povede. O tom svědčí některé církevní aféry, dobře známé z tisku. Mezi politiky tomu není jinak.

Církev ztratila část své dřívější světské moci, i proto, že ji zneužila v křížových výpravách i čarodějnických procesech i v mocenských bojích po celém světě. Je to v pořádku, nemusíme se bát tolik, jako dřív, že budeme ukřižováni, umučeni nebo upáleni zaživa. Naštěstí. Je třeba podotknout, že v době, kdy k těmto procesům docházelo, docházelo k mučení a upálení často i ve sféře světského, necírkevního vlivu. Nicméně, od organizace zastupující Boha Všemohoucího i Milosrdného a zprostředkující vzor víry a šlechetnosti prostým občanům, bychom mohli očekávat více.

Poutní kostely mají výsadní postavení. Jsou silné, čisté a jsou to velké zářiče, doplňují do sítě značnou část energie. Ostatní kostely ji rozvádějí do rovnoměrného vyzařování. Můžeme to zjednodušeně přirovnat k mobilní síti: v ní se připojíte jen přes jednoho hlavního operátora, buď přes O2, Vodafone, T-mobile nebo přes někoho jiného - ale všechny ostatní má ve své síti pod palcem ten jediný, vše se podřizuje jeho podmínkám.

Podobně je to se sítí muslimských mešit, buddhistických chrámů i křesťanských kostelů-každá síť je provázaná ve svých jednotlivých bodech - kostelech - nejúžeji, teprve na mnohem obecnější úrovni, vzdálenější běžnému věřícímu, tyto sítě sdílejí energetické propojení navzájem mezi sebou (například mají společné myšlenky jednoty Boží, obecných kladných hodnot člověka vedoucím ke spasení, žádné například nedoporučuje vraždu jako prostředek duchovního růstu atd.). Dá se říci, že síť křesťanských kostelů přivrací vše, co je v jejím dosahu vyzařování, k idejím křesťanství. Je to velká moc a je dobře, že je světsky omezena, zneužití hrozí neustále. Je třeba tento systém kultivovat, protože pomáhá velké skupině lidí vnitřně růst, ovládat myšlenky a budit srdce, jít duchovní cestou. Je dobré, že se církev stará o kostely, ale měla by se o ně starat dobře, zvláště o poutní místa, která disponují velikou silou a jemností.

Chci ještě stručně popsat, jak dochází k udržování energií v síti a k vývoji této energie: základem jsou věřící, co největší množství. Ti dodávají sílu v souladu s vizí křesťanství. Druhým článkem je kněz, který slouží mši, ten směruje a zjemňuje tuto sílu davu a propojuje ji s Kristovým vědomím, de facto s energií jádra galaxie, to je s velmi vysokou a jemnou frekvencí duchovní síly. Třetí článek je vyzařující a propojovací prvek - sama stavba, kostel, anténa, ta moderuje energii dále. Dobré kostely vyrovnávají některé disharmonie předchozích kroků a čistí tuto energii v celé síti a stávají se aktivními prvky. Celá soustava je samozřejmě spojena do jádra Země a Slunce, v křesťanském překladu do lásky Panny Marie a lásky Boha Otce, bez tohoto by nemohla být harmonicky funkční.

Takže před mší se sejdou lidé k modlitbě Růžence nebo se modlí Zdrávas (ženská síla) a Otče Náš (mužský prvek) pokud možno střídavě, aby nedošlo k protěžování ani mužské, ani ženské složky, musí dojít k vyvážení. Tímto  a dalšími modlitbami se nashromáždí energie v kostele, poté ji kněz při mši propojí, moderuje podle příslušných rituálů a propouští do sítě.

Není kněz jako kněz, není člověk jako člověk. 

Ve Křtinách sloužil 40 let pan děkan Tomáš Prnka, budiž mu země lehká, na pohřeb mu tento rok kolem Velikonoc přišlo několik tisíc lidí, kostel za něj zůstával otevřený, volný a svobodný,  síla křtinského místa byla v souladu se stavbou(zajistil Santini) a kostel byl v souladu s panem Prnkou. Proto energie tohoto místa byla k lidem a do  světa převáděna hladce a harmonicky, každý článek řetězu převodu síly byl sladěn s ostatními. Lidé to cítili a šli za ním.

Už za jeho života přišel na pomoc pan mons.Peňáz a po jeho smrti převzal otěže farnosti po p.Prnkovi. Musím říci, že v současné době není pod jeho vládou křtinské místo optimálně vyladěno, myslím, že to cítí i většina věřících při mších. Asi se stačí zeptat na názor pár místních lidí a srovnat si je mezi sebou. Došlo například k tomu, že v kostele je harmonie narušena necitlivým umístěním omezujících modrých šňůr s nápisy -Nevstupovat- předělujícím kostel téměř na poloviny, takže nejde projít do zadní části, kde se mimo jiné například nachází pietní koutek děkana Prnky. Přitom hlavní kněžiště je samo ohrazeno zábradlím proti vstupu odjakživa, takže toto opatření nebylo třeba. Byla vytvořena cestička mezi lavicemi s nápisy směřující návštěvníka k oltáři ve smyslu: Klaňme se Bohu tudy. Je to ignorování charakteru a harmonie místa a kdyby to viděl Santini, obrátil by se v hrobě. Věřím tomu, že toto vše je neúmyslné a vedené dobrým úmyslem udělat změnu a zviditelnit svou snahu, spíše než o úmysl jde o nevědomost a necitlivost.. Církevní otcové by měli být na tato významná místa vybíráni jako na papežské stolce, jsou to důležité funkce, a člověk necitlivý může mnohé zmařit. A jsou věci, které nelze vysvětlit.

Základní charakter místa zůstane samozřejmě zachován, ale převodní řetěz síla místa-kostel- kněz má nyní slabé místo - a  síla převodu je do značné míry ovlivněna nejslabším článkem. Takže, protože existují lidé citliví na energie, v překladu  -  došlo v ženské složce vyzařování kostela k omezení prvku radosti, tedy část frekvenčního pásma v připojení do jádra Země je omezena.

Doufám, že člověk, který přijde dlouhodobě na toto místo, bude v budoucnu vybrán v souladu s charakterem místa a bude schopen nést a vyladit své tělo lépe na energie místa než současné osazení.

Není to lehká úloha ani pro současného faráře, protože síla místa je obrovská a nebýt s ní v souladu a vzdorovat jí znamená být překážkou v hlubokém řečišti - a to není pro člověka dlouhodobě udržitelné fyzicky ani psychicky ani duchovně. Už z tohoto důvodu je dobré sledovat reakce svých farníků, podotýkám: mezi něž nepatřím, a snažit se najít řešení, které spíše navazuje na předchozí, než by je měnilo. Děkan Prnka byl totiž dokonale sžit s duchem křtinského místa i s patronkou jeho síly-se jménem Panny Marie. Na jeho odkazu je dobré stavět, nikoli na něj žárlit a odsunout jej do pozadí, byť nevědomě. Současně nejsem slepý uctívač pana T. Prnky. Jeho práce byla výborná, skončila, je třeba navázat a jít dál.Netvrdím, že práce ve Křtinách je lehká, je velmi těžká, odpovědná a zavazující. Právě proto je třeba poskládat základní věci správně - a to v současnosti není.

Kdybych byl moudrým správcem, odstraním modré šňůry z kostela spolu se všemi cedulkami Nevstupovat, vzhůru nohama pověšenými na nich a na dveřích nechám prosté věty bez květnatých rozvinutí kvalitně profesionálně provedené, odstrašující tabulku WC u bočního vchodu, kterým chodí asi nejvíce lidí vyřeším jinak, aby nehyzdila vchod, dám svěcenou vodu ke všem  i neotevřeným dveřím, obnovím přístup do celého kostela, vyměním staré polotovary dřevěných  tabulí rozesetých po kostele i v ambitech s informacemi za profesionální texty s dobrou úpravou  a dám úctu ve svém srdci všem předchozím správcům kostela, především tomu poslednímu, pod jehož rukama Křtiny rozkvetly do hloubky a do krásy a navázal bych na jeho tradici. Křtiny mají před sebou velké stavební úpravy a vnějších úloh je tu dost na několik lidských životů, To první, co je třeba udělat, je ale uvnitř - zachovat úctu místu a jeho charakteru a na této lásce rozvinout vnější činnost. Jinak jde život těžce a bez podpory.

Možná jsem to musel napsat já, občasný návštěvník z Brna, který má Křtiny rád, protože zdá se, že z místních obyvatel si nikdo nechce pálit prsty. Napsal jsem to už stručněji do knihy ve Křtinách,ale je to zřejmě jen malý impulz. Domnívám se, že i Biskupství brněnské by mělo mít zájem na tom, jak vypadají jeho svatostánky.