Hlavní hrdinka Anastasia projevuje znaky typické pro zneužívanou ženu.
FOTO: Profimedia.cz
Hlavní postava románu – Christian Grey – používá strategie typické pro tyrany – pronásledování, obtěžování, zastrašování, společenskou izolaci a sexuální násilí. A hlavní hrdinka Anastasia projevuje znaky typické pro zneužívanou ženu – ztrátu identity, strach a pocit bezmoci.
Ne náhodou tak vědci našli mezi fanynkami tohoto románu velké množství žen trpících poruchou příjmu potravy, jako jsou anorexie či bulimie, a žen žijících s muži s násilnickými a despotickými sklony.
„Pokud ženy zažívaly poruchu příjmu potravy před čtením té knihy, pak v nich Padesát odstínů jen posílilo tyto zkušenosti a zhoršilo související trauma. Zároveň přibylo i žen, u nichž tyto problémy propukly právě po přečtení knih,“ potvrzuje doktorka Amy Bonomiová z Michigan State University.
Mezi fanynkami Padesáti odstínů šedi je pak ve srovnání s průměrnou populací o pětadvacet procent více žen, jež mají partnera, který na ně řve, o čtyřiadvacet procent víc těch, které mají partnera, jenž je pronásleduje a obtěžuje, a o pětasedmdesát procent více těch, které hladoví či drží jinou drastickou dietu.
Problém ve výchově
Bonomiová tvrdí, že zákaz podobných knih by vůbec nic nevyřešil a že kniha sama problémem není. Chybu vidí ve vzdělávání a výchově. Rodiče a škola by měli děti od útlého věku vychovávat v konstruktivním dialogu o sexualitě, těle a pohlavních rolích.
„Teenagery bychom také měli naučit konzumovat fiktivní literaturu, televizní pořady, filmy, časopisy a jiná média kritickým okem. Víme, že zobrazování násilí vůči ženám není problém, zvláště když se to zobrazování snaží poukázat na věc jako na problém. Skutečně závadné ale je, když to zobrazování posiluje přijetí stavu věci, místo aby ho kritizovalo,“ míní doktorka Bonomiová.
Zdroj: http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/345929-obdivovatelky-padesati-odstinu-sedi-ziji-casto-s-nasilnikem-a-despotou.html
KOMENTÁŘ POD ČAROU:
Padesát odtínů šedi otevírá neřešené podvědomé problémy žen s vlastní sebehodnotou. Z mých zkušeností jasně vyplývá, že člověk, který nemá správně vyváženou sebehodnotu, si vybírá svůj protipól, aby mu tento problém zobrazil, tedy v případě nízkého sebevědomí si vybere razantního partnera, který jej sráží a nutí nastavit jasně hranice. Donucuje jej. Většina těchto razantních dorovnávačů zase trpí skrytými pocity viny a maskuje je za tím větší brutalitu. Více než kdy předtím, je v tomto období třeba dbát na ovládání myšlenek a řídit to, co k nám přichází skrze ně a používat krizové situace k otevření skrytých blokád vědoměji: Pokud vstoupím do vyhraněné situace, uvědomím si, že otevírám psychický program, který mne vede jasnými kolejemi k jednoznačnému, často se opakujícím a nevyhovujícímu, řešení. Pakliže si jej ale uvědomím, mám možnost jej i změnit a pokusím se o to. Po určité době úsilí se to podaří. Využívejme otevřené psychické programy jako příležitosti, nikoli jako konečnou tragédii, z níž se už nikdy nedostaneme. Každá situace skýtá své unikátní řešení přímo v sobě. Zoufalství podléháme proto, že příliš brzy přestáváme hledat. A spíše proto, že raději zůstaneme na půli cesty než abychom pokračovali v setrvávání v opravdu nepříjemných energiích, které jsme někdy sami vytvořili a teď se po nás žádá, abychom se s nimi vypořádali. MR