Modrá planeta delfínů

Na naší planetě existují vedle sebe dva světy, dvě společenství inteligentních bytostí. Ten první na souši důvěrně známe, je to svět lidí. Ten druhý se skrývá pod hladinou světových moří a oceánů. Tam leží Země delfínů.

Na naší planetě existují vedle sebe dva světy, dvě společenství inteligentních bytostí. Ten první na souši důvěrně známe, je to svět lidí. Ten druhý se skrývá pod hladinou světových moří a oceánů. Tam leží Země delfínů.

Lidé a delfíni mají mnoho společného, přesto je mezi nimi propastný rozdíl. Ten nespočívá jen v naprosto odlišném prostředí, které obě společenství obývají, ale i ve vzájemných vztazích uvnitř něho. A musím připustit, i když patřím do společenství lidí, že delfíni nad námi mají určitou morální převahu. Kdyby jen proto, že nevedou války, neničí své životní prostředí, nezabíjejí bez příčiny... Jsou to nesmírně společenská a vůči sobě přátelská zvířata - delfína nikdy neuvidíte samotného, vždy je někde v dohledu či doslechu skupina jeho druhů. Neustále spolu komunikují, hrají si, dotýkají se navzájem. Nevytvářejí nějaká uzavřená společenství, každý delfín se může připojit k jakékoliv skupině, zúčastnit se s ní společného lovu a pak se zase přidat k jiné... Není výjimkou, že se k lovící skupině přidají i delfíni jiných druhů, a nikdo je nenapadá, nezahání. 
A co víc, delfíni zřejmě cítí jakési vzdálené příbuzenství i s lidmi. Jak jinak si vysvětlit, že ta silná a řadou ostrých zubů vyzbrojená zvířata nikdy nenapadla člověka, který se odvážil vstoupit do jejich světa. Právě naopak, už od starověku se tradují historky o tom, jak delfín pomohl tonoucímu či jinak v moři ohroženému člověku. Člověk naopak vůči delfínům takový vztah rozhodně nepociťuje. Každoročně zahyne mnoho delfínů v rybářských sítích či v jiných nástrahách nalíčených člověkem v moři. Rybáři v některých přímořských státech dokonce delfíny zcela záměrně loví pro maso nebo je zabíjejí proto, že je považují za své konkurenty.

MOZEK JAKO LIDSKÝ

Jedním z nejvěrohodnějších argumentů zastánců teorie o rovnosti delfíního a lidského společenství jsou podobnosti ve stavbě mozku. Mozek kytovců, a tedy i delfínů je neobyčejně velký, delfíní mozek (řeč je o delfínu skákavém) je dokonce větší než lidský. Vlastní velikost pochopitelně není tím, co vypovídá o inteligenci tvora, mnohem důležitější je množství závitů na jeho povrchu a poměr velikosti mozku k celkové velikosti živočicha. A právě v těchto bodech se delfíní mozek téměř vyrovná lidskému. Členitostí mozkové kůry i váhovým poměrem: mozek člověka tvoří

přibližně 2,10 % jeho celkové tělesné váhy, mozek delfína skákavého 1,17 % a mozek našeho nejbližšího příbuzného, šimpanze, pouhých 0,70 %. Větší rozdíl je v jeho funkčním členění - delfíni obývající trvale vodní prostředí mají téměř zakrnělé čichové laloky, neboť čich v jejich životě nehraje téměř žádnou roli. O to vyvinutější mají části sluchové či zrakové.

DELFÍNÍ ŘEČ

Stejně jako lidé mají i delfíni svou vlastní řeč. Vodní prostředí je navíc pro zvukovou komunikaci mnohem příznivější než vzduch - ve vodě se zvukové vlny šíří rychleji a také do větších vzdáleností. Delfíni tak spolu mohou rozprávět, aniž by se navzájem viděli. Jejich řeč je výrazově velmi bohatá. Slova a věty delfíní řeči se skládají z celé škály různých cvakavých zvuků a hvizdů v obrovském rozsahu - od nízkých frekvencí, které můžeme slyšet i my lidé, až po vysokofrekvenční ultrazvuky, které neslyšíme. Kromě toho však delfíni používají i další způsoby: do jejich slovníku patří klapání čelistmi, plácání ploutvemi do vody, dokonce i vypouštění sloupce bublin, které jsou ve vodě nejen slyšet, ale i vidět.

SPOLEČNÝ LOV A SÍTĚ Z BUBLIN

Potravou delfínů jsou menší ryby, především druhy, které se sdružují do hejn. K lovu ryb jsou delfíni skvěle vybaveni - jejich sonar je neomylně navádí ke kořisti, tvar těla a zvláštní vlastnosti kůže z nich činí nesmírně rychlé plavce, jimž neunikne ani nejrychlejší ryba. Delfíni však raději šetří energií a při lovu spolupracují tak, aby se všichni dosyta nažrali za vynaložení co nejmenší námahy. 

Ryby si proto nahánějí, obklíčí je a pak je pozvolna ženou vzhůru k hladině, kde je doslova posbírají. Aby jim ryby přitom neutíkaly do stran, vytvářejí kolem hejna jakousi síť - po obvodu kruhu vypouštějí bubliny nebo vydávají hluboké zvuky, které rybám nedovolí uprchnout z obklíčení. Úspěšný a efektivní společný lov delfínů samozřejmě neunikl dalším obyvatelům moře. Schopností delfínů využívají i další dravci, jako jsou žraloci nebo tuňáci, případně rybožraví ptáci. Tuňáci se mnohdy drží v blízkosti delfínů trvale, toho často využívají rybáři: vědí, že pod delfíny je hejno tuňáků, a tak kolem místa, kde se delfíni vynořili k nadechnutí, zatáhnou sítě. Bohužel, spolu s tuňáky uloví i delfíny, kteří se, pokud je rybáři ze sítí včas nevyprostí, utopí. V některých oblastech naopak rybáři s delfíny spolupracují - delfíni, aniž by k tomu byli nějak zvlášť cvičeni, jim nahánějí ryby do sítí. Jedinou odměnou jim je část úlovku - ryby, kterým se podařilo ze sítí uniknout.

HROU KE ZDRAVÍ

V antickém Řecku byli delfíni považováni za převtělení bohů, později jim lidé přisoudili čestnou funkci průvodců a členů družiny boha moře, Poseidona. Delfíni také bohům ochotně nabízeli svůj hřbet k projížďkám - na delfínovi jezdila např. Afrodita či bůh lásky Eros. Také duše zemřelých převáželi na ostrovy blažených právě delfíni na svém hřbetě. Ze stejného období pocházejí i první historky o tom, jak delfíni zachránili tonoucího plavce či jak připlouvali k pobřeží, aby si hráli s lidmi. Zatímco mytologie zůstává mytologií, neuvěřitelné historky o delfínech a lidech potvrdila i pozorování z dob zcela nedávných. Jsou doložené skutečné případy, kdy delfíni nadlehčovali tonoucího plavce a dostrkali ho k pobřeží, existují zprávy i fotografie delfínů, kteří pravidelně připlouvali k pobřeží, kde se

setkávali a hráli si s lidským přítelem (často dítětem) či s koupajícími se lidmi. Vědci se dlouho domnívali, že by bylo možné naučit se řeči delfínů podobně, jako se učíme cizí jazyky. A že naopak delfíni mohou porozumět lidským slovům, proběhly dokonce pokusy naučit je mluvit. Jenže rozdíly mezi mluvou delfínů a lidí nejsou jen v odlišných výrazech - nestačí se naučit "slovíčka". Řeč delfínů má úplně jinou frekvenci - našemu uchu zní podobně, jako bychom si pustili magnetofonovou nahrávku příliš vysokou rychlostí. Naopak delfíni vnímají naši řeč, jako bychom mluvili zpomaleně. Toto tajemství se podařilo rozluštit až díky moderním přístrojům a grafickým zápisům zvukových vln. S jejich pomocí dnes také vědci začínají pomalu pronikat do delfíního "slovníčku" - někdy dokonce stačí pustit si nahrávku delfíního projevu zpomaleně.

POROZUMÍME DELFÍNŮM?

Naprosto neuvěřitelná jsou přátelství, která vznikají mezi delfíny chovanými v zajetí a jejich ošetřovateli či trenéry. Ti mohou bez obav plavat se svými svěřenci v bazénu, hrají si s nimi, učí je různým trikům. Přestože nadměrný lov delfínů pro potřeby oceanárií a vědeckých výzkumů patří k faktorům, které delfíny v přírodě ohrožují, v jednom případě má svůj veliký význam. Ukázalo se totiž, že na tato mimořádně přátelská zvířata pozitivně reagují lidé (a děti) trpící depresemi a různými psychickými poruchami. Dítě, které se bojí lidí a celého světa, je zakřiknuté a neumí mluvit, se v bazénu s delfínem uvolní, uklidní, se zvířetem si dokáže bez zábran hrát a postupně se může své nemoci i definitivně zbavit.

DELFÍNI VE VÁLCE
Koncem března se v novinách celého světa objevila kratičká zpráva: ve válce proti Iráku byli americkým námořním vojskem využíváni cvičení delfíni. Měli kontrolovat ponořené části lodí, zda na nich nejsou umístěné miny, a okolní moře, zda se k plovoucí letecké základně neblíží nepřátelští potápěči nebo ponorky. Přirozené schopnosti delfínů lze skutečně tímto způsobem využít a rozhodně se tak nestalo v historii námořního vojenství poprvé. Pro potřeby vojska byli delfíni cvičeni již někdy v 60. letech minulého století - a to na obou stranách tehdy znepřátelených bloků - jak v bývalém SSSR, tak v Americe. A v obou případech tehdy měli delfíni sloužit jako nedobrovolní kamikadze, měli donést na svém těle výbušninu ke znepřátelené ponorce či lodi. Nikdo neví, kolik delfínů při výcviku zahynulo, tyto vojenské programy i jejich výsledky byly a dodnes jsou přísně tajné, ale odhady mluví v některých případech o stovkách či tisícovkách zvířat. Oficiální zprávy připustily první využití cvičených delfínů ve vietnamské válce v roce 1970, další sloužili v Perském zálivu v letech 1987-88 ve válce Íránu proti Iráku. Počty delfínů "padlých" v těchto bojích se však tají. V roce 1990 střežili delfíni námořní ponorkovou základnu v Tridentu, což vyvolalo masové protesty organizací bojujících za práva zvířat. Ochránci zvířat prokázali, že zajatí delfíni jsou při výcviku týráni, biti a hladovějí. A co víc, potvrdilo se, že delfíni v bojích skutečně hynou - během tří let zahynulo v péči vojenských cvičitelů nejméně 13 zvířat. Nejnovější "delfíní" skandál vyvolalo záhadné úmrtí 22 delfínů, které letos v únoru vyplavilo moře na pobřeží Francie. Odborníci zjistili, že všichni měli pod kůží ve tkáních krku díry velké jako pěst. Domnívají se, že tato smrtelná zranění vznikla odpálením miniaturních výbušnin, které si s sebou zvířata odnesla na útěku z nedobrovolného vojenského výcviku. "Dezertéři" byli zabiti, aby nemohli vyzradit žádné vojenské tajemství. Také poslední využití cvičených delfínů ve válce proti Iráku vyvolalo obrovské vlny protestů, třebaže biologové sloužící potřebám vojenského námořnictva tvrdí, že delfíni jsou dnes cvičeni pouze k vyhledávání potápěčů či min a žádné nebezpečí jim nehrozí.

VIDĚNÍ UŠIMA
Kromě zvuků, které jsme schopni slyšet i my, vyluzují delfíni zvuky i v oblasti ultrazvuků. V pásmu ultrazvuků se pohybují zejména krátká "cvaknutí", která slouží nejen k dorozumívání, ale především k orientaci v prostoru. Zvukové vlny se vodou šíří všemi směry, jakmile však narazí na nějaký předmět, odrazí se a vracejí se zpět k delfínovi. Ten je citlivým sluchem zaznamená a v mozku vyhodnotí velikost, tvar a vzdálenost překážky. Tento delfíní sonar je neobyčejně citlivý, delfín je s jeho pomocí schopen vyhledávat svou kořist nebo různé drobné předměty.

KDO JE TO DELFÍN?
Pod tímto pojmem si téměř každý představí štíhlé zvíře s protaženými čelistmi (tzv. zobákem) a typickým úsměvem, které v hejnech doprovází lodě a předvádí elegantní skoky. Zvíře, které zdobí antické nádoby a vyskytuje se na freskách tehdejších staveb. Mezi delfíny však dnes vědci řadí 32 druhů, z nichž se mnohé těmto "klasickým" druhům příliš nepodobají (např. největší z delfínů, kosatka, nebo menší kulohlavci). Antickým umělcům však nejspíš "stál modelem" delfín obecný ( Delphinus delphis ) a jeho větší příbuzný delfín skákavý ( Tursiops trun catus ). Oba tyto druhy totiž obývají nejen tropické a subtropické pásmo Atlantského, Tichého i Indického oceánu, ale i celé Středomoří včetně Černého moře. Dnes je známější delfín skákavý, neboť se snadno spřátelí s lidmi, a bývá proto velice často chován a cvičen v oceanáriích (obr. vpravo), také vědci mu dávají při různých výzkumech přednost před jinými druhy.