MARTIN RONGE: K POVODNÍM

5. 6. 2013

Voda je živá, voda má rozpuštěné vlasy ... říká Skácel. Někdy je rozpustí natolik, že zalije vše kolem sebe. Proč se to děje?

Dole je text od Zuzany Antares(pseudonym), který mi připadl hezky a jasně napsaný, přestože s energií stránek autorky nesouzním, není to moje parketa(ale ani neodsuzuji, jen vedou jinam, než směřuji).Dále některé odkazy na články týkající se přírodních katastrof.

Řeknu k tomu, co mne napadá.

Živel vody symbolizuje ženskou sílu, neurčitou, obtékající, hladící, proměnlivou a přece stálou, voda do sebe pojme vše, rozpustí a omyje, na mentální úrovni je to cit. Omytí, křest vodou,křest ohněm...Povodeň přichází tehdy, když se na Zemi vylije velké množství Vody z mraků, které jsou součástí Vzduchu, a Vodu do mraků odpařil Oheň,Slunce. Déšť omývá Zemi, je-li znečištěna a potřebuje regeneraci. Oheň je na mentální rovině rozum a koncentrace, voda uvolnění, cit.

Dojde-li k uvolnění velkého množství myšlenkových blokád nebo dojde k důležitým vnějším rozhodnutím v oblasti a změní se směr nebo způsob uvažování lidí, může dojít rovněž k uvolnění velkého množství myšlenek a emocí. Na fyzické úrovni dojde k vyšinutí živlů a k následnému vyrovnání situace, aby byla nastolena rovnováha.

Jako protiváha rozumu působí cit, voda, která vyčistí a vyváží přemíru rozumových řešení nebo vyplavených myšlenek a napomůže jejich integraci a šíření. Povodeň je extrémní vyšinutí živlů, jde v povodňové vlně. Biblická potopa přišla, když lidé přestali respektovat Boží zákon, dělali si co chtěli. Tedy, v překladu, přestali se řídit srdcem, došlo k pádu. Neberu to jako trest, pouhá náprava toho, co není v rovnováze.A pády bývají periodické, jak v životě jedince, tak v životě společnosti.

Když byly před pár lety obrovské záplavy v USA, lidé, kteří měli na starosti zabezpečení oblasti a protipovodňová opatření říkali,že je s podivem, že lidé v záplavové oblasti si smetené domy postaví znovu na stejném místě, přestože vědí, že je pojišťovna pravděpodobně již nepojistí v plném rozsahu nebo je nepojistí vůbec a přestože jsou jim nabídnuta náhradní řešení nebo pozemky a mohou se přestěhovat jinam. Navíc ve většině případů byly tyto domy zaplaveny v relativně krátkém období vícekrát, byly prostě v zátopové oblasti. V dnešní době, kdy lze koupit ovoce a zeleninu celoročně a zde šlo o civilizačně vyspělé území, neobstojí ani názor, že lidé se vracejí, protože půda v zaplavovaných oblastech je úrodnější. Můžeme možná říci, že lidé jsou generačně fixovaní na místo, kde se narodili a vyrostli, nicméně si myslím, že článek dole má rovněž část pravdy: mají totiž za úkol prožít určité trauma, aby mohli vyřešit další pokračování v životě. Tento názor není bez citu, v roce 1997 jsem plaval spolu s povodní v Uherském Hradišti, bydle v přízemí, brodil jsem se do práce přes půl města po pás ve vodě a soucítím se všemi, kteří projdou touto zkušeností, dodnes si vše detailně pamatuji a obrovská síla vody ve mně zanechala hlubokou stopu, a přestože jsem neměl strach, jezdil jsem v té době divokou vodu na kajaku, i když samozřejmě ne při povodních, ucítil jsem tehdy, jak je to živel mocný, že jsem si to ani nedovedl představit. Také jsem pod vlivem dalších okolností do roka byt v přízemí prodal a odstěhoval se. Vyhodil jsem spoustu věcí, které jsem už nepotřeboval déle, a nechtěl jsem se jich zbavit, teď jsem musel, všude byly mokré hromady věcí i ostatních lidí ve valech do výše metru. Byla to skutečná očista. Zaujalo mne ještě, že těsně před přelitím Moravy přes břehy běhali po březích výrostci a vzrušeně křičeli-Jen ať ta povodeň přijde! Když se voda přelila, už nikdo ani nepípl.

Takové jsou všechny živly, ať jde v extrémních případech o velké lesní požáry, které zobrazují často nenávist a mstu v oblastech třeba po občanské válce, můžeme jmenovat Řecko, bývalou Jugoslávii apod. a očišťují plameny rozumové křivdy, které ulpěly na lidech a nebyly očištěny a odpuštěny.

Tornáda a uragány zobrazují na jiné úrovni myšlenky, živel vzduchu patří mimo jiné k myšlenkám.

Zemětřesení vyrovnávají hluboká vyšinutí zemního živlu a uzemňují lidi, vrací je k Zemi, k existenčním otázkám a připomínají důležitost soustředění se na Zemi a lásku k ní.

Je pravda, že lidé po události projdou velkou regenerací na všech úrovních, od naprosté rezignace, protože někteří přijdou o vše, i o své blízké, pak následuje znovuprobuzení naděje a vůle žít, ať už kvůli přeživším, dětem, pokračování v životě, možná jen proto, že nechtějí zemřít a cítí, že potřebují naplnit svou úlohu. Znovu obnoví své domovy. Je to velká vnitřní i vnější očista a spolu s postiženými se skutečně dotkne všech lidí oblasti i na světě, kteří se přes soucítění propojí. V našich krajích většinou nedochází k velkým ztrátám na životech, za což můžeme být vděční. Při relativně nedávném hurikánu Sandy v New Yorku se ptali v průběhu velitele hasičů, co dělají a on zcela vážně odpověděl, že se modlí. Když si uvědomíte, že desetimilionový New York přežil tuto superbouři s minimálními ztrátami na životech a že mezi obětmi byli spíše lidé, kteří nedodrželi bezpečnostní opatření a například se šli dívat, jak že to na břehu vypadá a utopili se, pro mne to mělo opodstatnění.

Tady je ten avizovaný článek Zuzany Antares,podotýkám, že jde o povodně 1997 a 2002, takže astrologické souvislosti jsou nyní jiné, ale zbytek platí a uvádím celé beze změny:

Proč tady byla velká voda?

Hermetické souvislosti obou velkých povodní v našich zemích

Žádný jev nelze hodnotit bez souvislostí. Čím více známe souvislostí, tím je pravděpodobnější, že se jako pozorovatelé dopracujeme ke správným výsledkům.
V tajných učeních platí pravidlo, že žádné tajemství není sděleno celé najednou. A protože tajná učení vycházejí jen a pouze z přírody, můžeme analogicky usoudit, že i příroda s námi hovoří do jisté míry v hádankách.

Žijeme v době zlomu
Podle velmi starých tajných učení se vývoj světa pohybuje v kruzích, přesněji ve spirále. Vše periodicky vzniká a zaniká, rozvíjí se a hyne. Staré dělá místo novému a pád je zde proto, aby umožnil vzestup. Duchovní dějiny světa lze rozdělit na několik takových cyklů. Ve velkých cyklech jsou obsaženy malé a v nich ještě menší. Den, měsíc i rok jsou cyklická období známá všem. Méně známý je platónský rok, z nějž se odvozuje platónský měsíc. Platónský rok je období, v němž tzv. jarní bod projde celým Zvířetníkem. Platónský měsíc vyjadřuje čas, během nějž jarní bod přejde skrze jedno znamení – to trvá asi 2.160 let.
Čas, v němž dochází k přechodu jarního bodu z jednoho znamení do druhého, bývá poznamenán výraznými zvraty v pořádku světa i v rozložení jeho sil. Z dostupných pramenů lze však odvodit, že současná doba nepřináší jen vládu jiného platónského znamení – dochází ke změně platónského roku. Jsme svědky a účastníky událostí, k nimž dochází jednou za dvacet šest tisíc let.

Každý má svého archanděla
Pro znalce alchymie mohu připomenout, že žijeme v období minerálním či kovovém; jsme součástí pátého čili poatlanstkého okruhu. Kultura lidstva tak jak jej známe se zrodila na Východě, dle tradice byl prvním nositelem kultury okruh Indie, jež směřovala k duchu, majíc nevyvinuté vědomí „já“. Perský kulturní okruh se přimknul k hmotě. PO něm následovaly okruhy egyptsko-babylonský, antický a francouzsko.germánský. V současnosti se těžiště vývoje přesouvá na Slovany, později to bude mongolský kulturní okruh. Období vlády každé z ras trvá asi 2160 let a je spojeno s kulturním a politickým rozvojem. Daná kultura se na stanovenou dobu ujímá skutečné duchovní vlády nad světem. Povšimněte si, že jednotlivé vládnoucí okruhy stojí ze zeměpisného hlediska v jisté následnosti.
Pod pojmem kultura nebo také rasa, dnes neblaze zprofanovaným chybnými mocenskými výklady, je třeba si představit nejen velkou skupinu lidí, kteří mají podobné fyziognomické rysy či podobný jazyk. Daleko přesnější budeme, když si představíme místo na zemi a lidi, kteří jsou s tímto místem spojeni - tím, že se tam narodili, mají tam své kořeny a trvale tam žijí.
Hle! Toto je tajná magická nauka, starší než lidstvo samo, nepřístupná profánním! Ke každému z těchto míst se váže duchovní vládce rasy. Jemu podřízeny jsou jednotlivé národní egregory. Egregor, čili kolektivní duše určitého celku, je duchovní bytost řídící naše kroky z vyšších světů. Je to právě tato bytost, co každému národu dává jeho typické vlastnosti. Jeho síla je netrénované mysli stěží představitelná. Mnohému možná pomůže když připomeneme, že křesťanský věk je nazýval archanděly.
Každý člověk podléhá trvale těmto bytostem. Svůj egregor mají nejen národy a rasy, ale také církve, náboženská hnutí, mystické i magické řády, politické strany a další společnosti s výraznou vůdčí ideou. Projevy egregorů lze můžeme vysledovat tím, že budeme pozorovat dění ve světě, všechny jevy přírodní, společenské, politické a kulturní. Tak jako člověk žije ve svém těle, které je složeno z milionů malých tvorečků – buněk a nepřemýšlí nad tím, zda vždy koná v jejich zájmu, tak i egregory žijí jako součást mysli všech lidí a jednají spíše ve svém zájmu, aniž by se zamýšlely nad jednotlivým osudem každého jednice.

Tajemné souvislosti
Před jakýmkoli magickým, duchovním či jiným posvátným úkonem je třeba očisty. Počátek Díla v alchymii je spojen se tzv. černou fází, při níž matérie vypouští jed a umírá. Její smrt podmiňuje další tvoření. Při počátku mystické cesty bylo úkolem novice vzdát se svého majetku a podobně ten, kdo se v moderní době chce stát duchovním člověkem, musí se nejdříve zbavit všech zbytečností. Podobným postupem se řídí vše živé. Stromy musí shodit listí, aby mohly na jaře kvést, staří umírají a pouští mladé na svá místa. A vládnoucí egregor musí očistit svoji podstatu, zbavit se všeho přebytečného, co se za staletí nashromáždilo. K tomu využívá magických obětí, jež se projevují válkami, katastrofami a dalšími kolektivními změnami, při nichž je uvolňována ta nejzákladnější magická síla – lidské emoce.

Povodně z letošního srpna a povodně z července 1997 je třeba hodnotit společně jako jediný jev. Povodeň moravská postihla povodí řek Moravy a Odry, povodeň česká postihla povodí Labe. Na našem území je evropské rozvodí právě těchto tří řek, můžeme proto říci, že z našeho území byla pomocí velké vody vyplavena síla do celé Evropy – jinými slovy, že u nás to začalo.
Sever je v tradičních učeních považován za místo stálosti, jih za místo smrtelnosti. Moravská povodeň mířila převážně ze severu na jih, naznačuje proto zánik. Česká povodeň šla opačně, z jihu na sever. Proto je analogií vzniku. Z hlediska Evropských zvyklostí také můžeme uvážit tu skutečnost, že moravská povodeň se odehrála před miléniem a česká přibližně stejný časový úsek po něm, pokud budeme za milénium pokládat Nový rok 2000 (přesně je to 2 roky a 6, resp. 7 měsíců). Pět let ležících mezi jednou a druhou povodní symbolizuje jednak čtyři živly a pátého Ducha, nebo se mohou vázat k tarotovým kartám. Pátá karta tarotu je Hierofant, zasvěcovatel.
Moravská povodeň se udála ve znamení Raka, ovládaném Lunou. V Raku dochází k otevření Země, která vydává své poklady. Síly Země a nebes se spojují, jak je patrno z hieroglyfu Raka. Slunce stojí nejvýše, v nadhlavníku, a vyjíždí apokalyptický jezdec (tarotová karta Vůz, odpovídající hebrejský znak je Cheth s číselnou hodnotou 418), který z nadiru (místo protilehlé nadhlavníku) vynáší temná tajemství. Zároveň vyzývá k boji.
Česká povodeň proběhla ve znamení Lva, ovládaném Sluncem. Tady dochází ke tvoření, k tvůrčímu spojování protikladných principů. To je patrno jak z hieroglyfu Lva, tak i z jedenácté tarotové karty Chtíč, jíž odpovídá hebrejský znak Teth s číselnou hodnotou 419. Mezi oběma znameními a jejich vládci je intimní spojení. Původní schéma Zvířetníku, bez později objevených planet, je v tomto směru výmluvné – každá z planet vládne dvěma znamením, jen Slunce a Luna mají po jednom – jako by byly starými astrology počítány za jedinou planetu. Mezi znamením Raka a Lva začíná osa tvoření, končící mezi znameními Kozoroha a Vodnáře. A právě z Vodnáře, do něhož vstupuje jarní bod, začíná působit jeho vládce, Saturn, využívaje osy jako cesty.

Síla vody a magická iniciace
Co z toho vyplývá? Obě povodně lze pokládat z duchovního hlediska za jedinou událost celosvětového významu. To, co se stalo do povodní patří jednomu věku, to co přijde po nich je už součástí jiné doby. Období následující bude z duchovního hlediska zcela jiné než období předcházející. Zároveň jde o první z řady událostí, které se ve světě odehrají. O povaze těchto událostí nelze zatím nic říci, protože se budou odehrávat podle nových, pro lidstvo doposud neznámých pravidel.
Pokud si čtenář připadá bezmocný proti silám egregorů, je třeba na tomto místě podotknout, že tomu tak ani zdaleka není. Vraťme se k našemu podobenství s lidským tělem a buňkami. Přestože se člověk – organismus mnohdy nechová hezky ke svým buňkám, je na nich zcela závislý. Rozhodne-li se některá buňka pro samostatnost, organismus se roznemůže a hrozí mu smrt. Sama duše není schopna jednat, potřebuje své tělo a dokonalou hierarchii jeho buněk, aby mohla působit na svět a skrze něj na sebe samu. Podobně je to s egregory. Jejich „tělo“ tvoří lidé a na každém z nich záleží, jak se bude celku dařit. A tak ačkoliv jsme omezeni tím, s jakými silami je svázán egregor (jaký je osud) a kam vede jeho cesta, přece můžeme každý za sebe přispět k harmonii celku a tím zjednodušit cestu anebo naopak svévolí a sebestředností způsobit rozvrat „těla“ a způsobit potíže. Rozhodnutí pomoci kolektivní duši nebo se jí protivit spadá pod oblast svobodné vůle.

Co může každý prakticky učinit
Kdo nezaujatě sleduje dění okolo obou povodní nemohl si nevšimnout, že událost je vnímaná takřka výhradně vnějšně. Všichni vidí velkou vodu, komentují dění. Pozorované v nich vyvolává emoce, na jejichž základě jednají, jsouce vědomě či nevědomky fascinováni vnějším děním – velkou vodou. Výsledkem je na jedné straně povodňová turistika, focení, náruživé sledování zpráv či čtení novin, na straně druhé solidarita a touha pomoci. Ač můžeme první způsob jednání odsoudit a druhý ocenit, přesto se vždy jedná o vnější reakci, která je známkou nepochopení duchovní podstaty situace.
Ti kdož byli vyplaveni, podstoupili magickou oběť, jíž může využít přinejmenším celý národ. Trápení tisíců lidí nabízí všem příležitost k obrovskému skoku v individuálním vývoji, doslova k magickému zasvěcení. A tím, že se stanou lepšími jedinci, může se stát lepším celý národ.
Magický rozměr dění ale takřka nikdo nevnímá. Jsme zahlceni smysly a rozumem. Přece každý může udělat mnoho pro sebe i pro druhé:
****Duchovním úkolem postižených povodní je zaujmout určitý vnitřní postoj k proběhlým událostem. Měli by si uvědomit, že to co prožili není ani trest boží ani naschvál osudu. Přijít na to, proč právě oni byli vybráni k tomu, aby nesli břímě, je nemožné – příčiny budou ležet leckdy i mnoho set let v jejich individuální či rodinné minulosti. Proto je třeba postavit se situaci a pokusit se uchopit ji jako příležitost pro sebe samé, případně jako dar druhým.
****Ti, jichž se povodeň přímo nedotkla, mají práce více – musí totiž sami udělat to, co jinde zvládla voda: očistit se. Ať se proženou jako povodeň nejenom svým domovem, ale i svými plány, vzpomínkami, myšlenkami. Vše nepotřebné nechť dají jako oběť. Kolektivní očista národa, pokud by k ní došlo, by byla schopna vyvolat neporazitelnou duchovní sílu, jež by se, mimo jiné, zpětně pozitivně promítla do materiálního světa. Zároveň by tato energie byla schopna dodat sílu těm, kdož ji potřebují – tedy i postiženým povodněmi.
****Řekli jsme si, že při katastrofách všeho druhu dochází k vyplavení emocí, jež představují základní magickou sílu. Této síly je možné a dokonce dobré využít, aby se nerozptýlila nebo dokonce nebyla zneužita. Proto máte-li jakýkoliv nesobecký cíl nebo rozdělanou práci vedoucí k takovému cíli, využijte uvolněné energie právě pro dosažení tohoto cíle. K napojení na proud síly vám pomůže právě očista.
****Poslední úkol je pro všechny a má obecnější charakter. Lidé se od sebe vzdalují, stávají se nedůvěřivými a ještě častěji osamělými. Čím více prostředků komunikace, tím méně jsou lidé spolu. Proto buďte spolu, hovořte … a vypněte si při tom televizi.