PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD

Manuál pro každodenní použití.

1.  Jsme zahlceni velkou spoustou informací z různých zdrojů. Jak se v tom mám vyznat a co je pravda?

Nenechte se ovlivnit vším, co slyšíte nebo čtete. Vezměte si z toho pouze to, co potřebujete, co je vašemu srdci nejblíže a dokážete zpracovat. Dostane se vám do ruky třeba kniha, kterou nechápete? Odložte ji, třeba se k ní časem vrátíte. Nedělejte nic na sílu. Vše chce svůj čas.

Pravdu nosíme každý v sobě, je tisíce pravd a ta vaše je jen jedna. Ovšem je důležité ji nikomu nevnucovat.
 

2. První nejdůležitější krok ve vašem posunu je TRPĚLIVOST.

Bez ní to bohužel nepůjde. Budete se stále vracet ve zkouškách zpátky, dokud se ji nenaučíte.         

Hlídejte se a uvědomujte si ji. Situace budou vašim učitelem trpělivosti. Nevzdávejte to, ale zároveň nedělejte nic na sílu.

Nebuďte zklamaní, pokud vám něco nevychází, i to je zkouška trpělivosti. Jednoduše nepřišel ten správný čas. Pusťte to a obraťte pozornost jinam. Vyplácí se to. Hlídejte se, ale chce to SEBEDISCIPLÍNU. Za každý pozitivní pokrok se pochvalte.

 
3. Bez EMPATIE to také nepůjde.

Leze vám někdo na nervy, máte tendence určitého člověka v sobě řešit, protože vám na něm vadí spousta věcí? Kolega v práci se k vám chová arogantně, pomlouvá vás a opovrhuje vámi?

Vciťte se do něho, buďte vnímavějšími, nikdy neznáme celý příběh a snadné je rychle druhého odsoudit a vracet mu negaci negací.

Nikdy nevíme, co si ten dotyčný v sobě řeší, jaké měl dětství, co si sebou nese z minulých životů.

MOUDRÝ ČLOVĚK JE EMPATICKÝ.

Mohu si člověka, který nás nemá v oblibě představit jako velikou, dvoumetrovou bytost. Na okamžik zavřu oči, a když ke mně promlouvá, vnímám jen jeho velikost a snažím si ho představit jeho milující duši plnou lásky a světla. Tělo je pouze schránka, ale za ní se skýtá mnohem více.

Do hlavy nikomu nevlezeme a málo kdy víme, proč to ten člověk dělá.

K tomu se pojí NEBRAT SI NIC OSOBNĚ.

 
4. Naučte se překonávat SAMA SEBE.

Pokud trpíte určitými strachy a nejistotou, nenechte se jimi pohltit. Hlava vám strachy bude zkoušet cpát v různých situacích, nenechte se pohltit. Zkuste to třeba takhle.

,,Tyhle myšlenky nejsou moje, jsou cizí, pouze mě to zkouší.“

Moc dobře víte, že při panických atakách či návalu strachu se vám vždy udělalo mdlo, bušilo srdce, potili jste se, ale pak to přešlo a hlavně, nikdy se vám nic nestalo! Z toho čerpejte a v daný moment si to říkejte.

,,Nikdy se mi nic nestalo, neumřel jsem!“ uklidněte sám sebe.

 
5.  ŽIJI V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU. Pouze tady a teď.

Minulost má být připomenuta, abychom si z ní vzali ponaučení. Nevracíme se k ní, netaháme ji sebou jako na niti. Pak se nám nedaří. Stále se v ní pitváme a k ničemu to nevede!

Učte se soustředit na přítomný okamžik tak, že při každé prováděné činnosti vnímáte jen ji. Žehlím, vařím nebo tvořím a věnuji jen tomu své myšlenky. Mohu se soustředit na barvy, tvar, vznikající dílo, vychutnávám a dělám to na plno.

Nenechte se ovlivnit myšlenkami na budoucnost. Ta ještě nepřišla a v každém přítomném okamžiku si tvořím svou budoucnost. Budu tu situaci řešit až přijde, zbytečně si ji nepřivolávám. Věřím-li, že to dobře dopadne, stane se tak.

 
6. Domněnky, domněnky a zase DOMNĚNKY.

Určitě to moc dobře víte a přece si je stále tvoříte. Vytváříte ve své hlavě příběhy, které jsou uměleckým a zároveň hororovým dílem.

Váš přítel se neozývá, nepíše, nevolá a vy jste po celou tu dobu konstruovali ve své hlavě neuvěřitelnou story. Dvakrát byl zabit, třikrát vás podvedl, pětkrát se naboural a desetkrát vás opustil.

Sami víte, že ve finále, je vždy všemu jinak. A také, co vysílám, to přitahuji.

Chce to hlídat se a opět sebedisciplínu. Znám to moc dobře. Jsem veliký bajkař,
ale mohu vás ujistit. Jde to!

 
7.  Naučte se NEOČEKÁVAT. Vyhnete se tak zklamání.

Pokud příliš očekávám, budu pak zklamán, neočekávám, budu mile překvapen.

" Očekávání zanechává vždy jen zlomená srdce." ( William Shakespeare )

 
8. CO MI URČITÁ SITUACE ŘÍKÁ?

Nic není jen tak. Nic se neděje náhodou. Je třeba se dívat na situace, lidi a věci z více úhlů pohledu.

Jen pozor, ať nesklouznete k chorobnému pohledu, že za vším musí něco být. Jak já říkávám, nehledejte za každým prdem, něco více.

ROVNOVÁHA  A TO VE VŠEM!

 
9.  PITNÝ REŽIM.

Nyní se asi divíte, zda čtete dobře. Nespletla se náhodou? Co má společného duchovní rozvoj s pitným režimem.

To byste se divili. Mnohé.

Zapomínáme na své tělo a na to, že naše bytost je z velké části tvořena právě vodou. Každá naše buňka tvoří systém, do kterého se ukládají veškeré informace a programy. Pracujeme-li na sobě, vyplavujeme staré. Každému klientovi, vždy po regresním sezení říkám, že pokud ho bude bolet hlava, je to reakce na čištění negativního emočního programu a je třeba také vyplavit z buněk toxiny. Tedy pomoci i tělu, aby korespondovalo s duší. Buňky, nedostatkem vody sesychají a hromadí se v nich veškerý odpad. Buňky se nemohou obnovovat, čistit a regenerovat. Jsou v depresi a vy taky.

Dejte tělu napít a odmění se vám. Každý druhý člověk si stěžuje na bolest hlavy a migrény, hledá jinde, místo toho, aby sáhl přímo ke zdroji. Vodě.

 
10. TRÁPÍM SE PRO LÁSKU.

Kolikrát se vám stalo, že jste někoho velice milovali, ale přišla situace, kdy vás ten člověk ničil svými postoji a vy jste ho chvílemi nenáviděli.

Láska se neslučuje s nenávistí. To není láska. Chcete jen mít, vlastnit, ovládat a neumíte být sám.

Opravdová láska je, když miluji člověka takového, jaký je. Neodsuzuji, nekritizuji, nechci ho měnit, jelikož by musel chtít sám.

Láska je založena na důvěře, plynutí a porozumění. Jeden druhému dává prostor a neomezuje ho. Pokud váš vztah takový není, udržujete ho uměle v iluzi lásky, která čistou láskou opravdu není.

 
11.  UČÍM SE ROZHODNOSTI. NASLOUCHÁM SVÉ NITRO.

Mám problém se rozhodnout.

Učte se naslouchat svému nitru. Vybírám si ze dvou možností. Představím si jednu možnost a je-li můj vnitřní pocit v hrudi klidný, hřejivý a cítím se dobře, je volba správná. Cítím-li tlak, napětí a neklid, není to, to správné. Hlava půjde proti srdci a stejně se rozhodne pro možnost druhou.

Dělám to na sílu, nedaří se mi, hroutí se mi to, po čem jsem toužil, a má hlava rozhodla. Po čase zjistím, že jsem měl své nitro poslechnout.

Nevyčítejte si to! Jsou to lekce, na kterých se učíte a čerpáte z nich.

12.  ZRANITELNOST.

Žijeme ve strachu ji projevit.

V knize jsem se zmiňovala o své zkušenosti se zranitelností. Ve svém životě jsem nabyla dojmu, že ji nesmím projevovat, a potlačovala jsem ji hlouběji a hlouběji. Čím více jsem ji potlačovala, rostla i má síla, ale pouze ta vnější. Uvnitř jsem byla slabá a nevěřila jsem si. Mnoho lidí mě považovalo za sebevědomou bojovnici, ale uvnitř byla malá Esterka, bojácná a raněná. Měla jsem za to, že pokud bych někomu odkryla svou zranitelnost, raní mě ještě více.

Těsně než jsem potkala svého současného partnera, mou souzněnou polovinu, duchovní, milující bytost, došla jsem k poznání, díky mé dobré kamarádce, že tudy cesta nevede.

Zapracovala jsem na svém vnitřním strachu, který jsem skrývala za dominanci a hrdost. Překonala jsem sama sebe a naučila jsem se poprosit o pomoc, nenést vše sama, nebála jsem si přiznat, že mnoho věcí nezvládám.

Dnes mi nedělá problém mluvit o svých pocitech, vyplakat se, poprosit a říct partnerovi, že nezvládám uklidit nebo zajít na poštu. Jsme nejen partneři, ale kamarádi, kteří si rozdělí úkoly a báječně spolupracují. Z mého života se vytratila zloba, sebelítost a vztek na druhé pohlaví.

Co vy víte? Třeba na to ten protějšek čeká, ale pokud ve vztahu chybí komunikace, dochází dřív či později k nedorozumění a rozpadu. Mnohdy je to velká škoda.

VE ZRANITELNOSTI JE SÍLA. ZDRAVÁ SÍLA.

 
13.  ZODPOVĚDNOST

Pamatujte si, nemůžeme vše přisuzovat pouze karmě.

Uvádím příklad.

Opilý muž srazí svým vozem dvě děti. Současná doba nás vybízí k větší zodpovědnosti. Dotyčný muž se jí učí. Věřím, že těch lekcí, které se týkaly jeho zodpovědnosti, měl před osudnou nehodou více. Nevěnoval jim pozornost a nakonec přišla velká a bolestná zkouška.

Děti byly nástrojem jeho učení.

Řeknete si, ale chudáci, byly nevinné!

To nemůžeme nikdo vědět s jistotou. Neznáme celý příběh. Jako duše jsme plně obeznámeny s našimi úkoly. V tělesném bytí si je již plně neuvědomujeme. Je to tzv. škola pro všechny.

 
14. NAUČIT SE SPONTÁNNOSTI. HRÁT SI A TVOŘIT.

 Je to ten nejlepší lék, jak uzdravit malé dítě uvnitř nás.

Vnitřní dítě mohlo utrpět, většinou v dětství. Bylo káráno, napomínáno, peskováno, chyběl mu prostor k přirozenému projevu a trpělo nepochopením.

Poznáváte se?

Jste na sebe příliš přísní, úzkostliví, hlídáte se, trpíte strachy, aniž byste věděli proč?

Říkáte si. Co by tomu řekli druzí?

Zapomeňte na to. Jste tady sami za sebe. Buďte dětmi, nebojte se prolomit obavy, které jsou jen ve vaší hlavě.

Vždy si říkám, to je má věc, můj život, chci být šťastná, a když to druzí neumí, jejich problém.

JEN POZOR NA ODSUDEK DRUHÉHO.

Většinou to bývá tak, že ten, kdo se neumí uvolnit, být přirozený a hravý, může ty, kteří s tím problém nemají, odsuzovat! Pozor na zrcadlo.

,,Nebojte se vykročit do neznáma, není čeho se bát! To je jen strach z domněnek, které neexistují, jsou pouze uměle vytvářeny ve vaší hlavě. Vezměte si příklad z dětí. Mohou být vším, čím chtějí. Najděte v sobě nespoutané zdravé blázny, tvořte, šokujte, pak uvidíte, že čas ani překážky nehrají žádnou roli. Žijte tak, jako by tento den byl váš poslední.:-) Prožívejte, sněte, plánujte, uskutečňujte, hrajte si, klidně buďte druhým za blbce, to už je jejich problém, ne váš, brzy uvidíte, že je tou bezprostřední pozitivitou také nakazíte. Pak zmizí všechny strachy, nemoci, problémy. Budete sami sebou a přestanete hrát bezduchou hru společnosti. Ten kdo mě zná osobně, ví, že jsem toho důkazem.“

Odhodíte-li postupně zábrany a půjdete do akce, ať je to malování, tvoření, šití, či jen tak hopsání s vašimi dětmi, vaše vnitřní dítě se bude uzdravovat. Pomozte mu vyrůst a ono se vám brzy odvděčí.

Užívejte života a neberte se vážně, učte se od dětí a zároveň je podporujte.

Co my víme? Třeba žijeme jen jednou
 

15.  VDĚČNOST A POKORA.

Tento bod, jsem si nechala úmyslně na závěr.

Tak schválně. Umíte za vše poděkovat? Ne jen za to dobré, ale i za to negativní co vás potkává?

Pokud se naučíte děkovat a vážit si všeho co máte, vesmír se vám vždy náležitě odmění.

Ten kdo chce víc, nemá nic.

Uvědomili jste si někdy s vděčností, jak se máte dobře? V jakém blahobytu žijete?

,,Ale vždyť co já mám?“ Říkáte si a lamentujete nad svým osudem.

Máte nohy, ruce? Jste zdraví? Vaše děti jsou zdravé? Máte kde bydlet? Máte doma teplo, jídlo a vodu? To vám nestačí?

Pokud ne, vězte, že může přijít doba, kdy budete rádi vzpomínat na ten přepych, kterého jste si nevážili.

Životní zkoušky mě naučily nejen si vážit toho, co mám a jsem za to nesmírně vděčná, ale děkuji i za lekce, které nejsou příliš veselé.

Přijímám je do svého života jako učení.

Na čem bychom se měli učit právě té pokoře? Abychom věděli, že existuje bílá, musí být i černá.

Přijmete-li a promilujete každičkou zkoušku, nemoc, rozchod s partnerem, materiální ztrátu, neúspěch a cokoliv jiného, nepůjdete proti toku Vesmírných zákonů a začnete sklízet ovoce.

 „Až pochopíte pochopené, pochopíte svůj pocit, který je pochopením této existence a hluboký význam slova LÁSKA.“

S láskou Ester.(Chantall regresní terapie)