Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. 6. 2014

700 let - Smrt a kletba velmistra templářů Jacoba de Molay - 18.3.2014

 

18. března 2014 uplynulo 700 let od upálení velmistra templářského řádu Jacquese de Molay. V Čechách jsou s tímto řádem spojovány především Čejkovice nebo hrad Templštejn. Jacques Bernard de Molay (česky Jakub z Molay, okolo 1243 – 18. března 1314) byl nižší francouzský šlechtic, který se stal posledním velmistrem templářského řádu po velmistru Thibaudu Gaudinovi. V pátek 13. října 1307 byl Jacques de Molay na příkaz francouzského krále Filipa IV. zatčen a posléze postaven před inkviziční soud z podezření kacířství. Filip IV. obvinil templáře ze sodomie, idolaterie - modloslužby, zapírání Krista a dalších excesů, uspořádal zatýkání templářů po celé Francii a uvrhl je do žalářů, kde byli podrobeni vyslýchání za pomoci útrpného práva a zastrašování. Řada templářů se během dlouhého věznění doznala k (pravděpodobně falešným) doznáním, čímž papež Klement V. usoudil, že řád byl natolik poskvrněn, že již dále nemůže existovat, čemuž napomáhala i skutečnost, že Jacques de Molay odmítal řád hájit. Papež Klement V. templáře považoval za nevinné, což dokázalo i potvrzení existence tzv. Chinnonského pergamene nalezeného doktorkou Barbarou Fraelovou v tajných vatikánských archívech ve kterém papež Klement V. templáře tajně omilostnil. Dnes bývá tento proces všeobecně považován za vykonstruovaný, protože francouzský král potřeboval nutně peníze pro svou státní pokladnici.

 

Po oficiálním zrušení řádu papežskou bulou Vox in Excelso v roce 1312 byl 18. března 1314 Jacques de Molay odsouzen za kacířství, čarodějnictví a další zločiny na doživotí společně s dalšími vysokými templářskými hodnostáři Huguesem de Pairud, Geoffroyem de Charney a Geoffroyem de Gonneville. Verdikt soudu Jacquesem natolik otřásl, že se nakonec pokusil o obhajobu řádu, svůj řád prohlásil za svatý a svá dřívější přiznání (pravděpodobně vynucené mučením a zastrašováním) odvolal společně s Geoffreyem de Charnay, preceptorem z Normandie, což podle tehdejší mentality znamenalo odpor k pokání a návrat ke kacířství, čímž si Jacques de Molay i Geoffrey de Charnay vysloužili ortel smrti. Ještě v ten den byli na příkaz francouzského krále Filipa IV. upáleni na ostrově Île de la Cité na Seině jako zatvrzelí kacíři. K této události se váže legenda, že Jacques de Molay na hranici povolal (proklel) francouzského krále Filipa IV. i papeže Klementa V. do roka a do dne k Božímu soudu, což se vyplnilo. Klement V. zemřel na úplavici, Filip Sličný po pádu z koně.

 

 

 

Řád templářů byl jedním z největších a nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. S jeho mocí a velikostí se mohl rovnat už jen pouze Řád maltézských rytířů nebo Řád německých rytířů. Celý název řádu zněl Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu (Pauperes commilitones Christi templique Salomonici), obecně se používá termín rytíři templu, templářští rytíři či jen templáři.

Řád byl pravděpodobně založen roku 1120 jako důsledek první křížové výpravy do Svaté země (1096–1099). Zrušen byl v roce 1312 bulou Vox in excelso jako řád nepotřebný, čemuž dozajista pomohla nařčení z hereze. Řád nebyl nikdy obnoven.


Původním úkolem řádu bylo zajistit bezpečnost pro zástupy poutníků z Evropy, putující z přístavu Jaffa do Jeruzaléma po jeho obsazení. Řád natolik zesílil, že se začal účastnit bitev, čímž se jeho původní poslání změnilo na ochranu celého nově založeného Jeruzalémského království proti nepřátelským muslimským sousedům.

Znakem řádu byly bílé pláště, doplněné záhy o typické červené kříže. Podoba kříže nebyla přesně stanovena a jeho podoba byla takřka libovolná, nejčastěji to byl rovnoramenný kříž červené barvy s rozšířenými konci (kříž tlapatý). V jistých případech se objevuje i kříž černé barvy. Oděvy černé či hnědé barvy s červeným křížem nosili prostí členové bez šlechtického původu (řádoví bratři a seržanti), duchovní (řádoví kaplani) a turkopolové. 

Řád templářů vznikl z ozbrojených rytířů, kteří zůstali v Palestině po křížových výpravách, chránili cesty a obživu si obstarávali žebráním. V roce 1128 byli ve francouzském Troyes přijati do církevních struktur s úkolem chránit poutníky do Svaté země. Jen o 11 let později, roku 1139, jim papež Inocenc II. udělil významná privilegia, podléhali přímo papeži a nemuseli platit církevní desátek. Šlo vlastně o církevní profesionální armádu, jež byla velmi obchodně zdatná. Za pouhé století měla 20 000 členů a stala se bankéřem Francie a Anglie.

Francouzskému králi Filipu Sličnému, který řádu dlužil značné částky, přerostli přes hlavu. Obvinil je z kacířství. Ovšem templáři  podléhali papeži. Král požádal papeže Klementa V. o potvrzení kacířství. Papež vyhověl, poslal vyslance, a ti vyslýchali.

Z dochovaného dokumentu ovšem vysvítá, jak uvádí italský list Il Giornale, že žádný důkaz kacířství přinesen nebyl. Z výslechu vyplynula jen lehká porušení morálky, templáři praktikovali iniciační (vstupní) rituály zaměřené na odvahu a věrnost, a nikoli na víru.

Papež to shledal pokleskem, donutil templáře, aby žádali o odpuštění, následně je osvobodil a opětovně začlenil do katolické církve. Možná si blahopřál, jak dobře vyřešil problém, aby vyhověl králi a přitom si zachoval armádu, jejímž byl vrchním velitelem.

Chytračení mu ovšem nebylo nic platné. Uvedený výslech se totiž konal na zámku francouzského krále Chinon v roce 1308. A to bylo jednak rok poté, kdy francouzský král nechal popravit několik set templářů a zabavil jim majetek, a jednak jen rok předtím, než se papežové museli uchýlit z Říma, odkud byli vyhnáni, do francouzského Avignonu. Papež  Klement V. udělal tedy gesto, které nic neznamenalo. Král si z něj také nic nedělal, počkal si pár let a v roce 1314 nechal pět nejvyšších představitelů řádu, včetně velmistra Jacquesa de Molaye, upálit.